Je to vždycky tak moc prima, když přijede Bublanina.
Na středu, 15.10., jsme se všichni moc těšili. Poprvé v novém školním roce k nám zavítali manželé Dohnálkovi se svým divadlem Bublanina. Tentokrát si pro nás připravili představení s názvem Psí starosti, na které se přišly podívat i děti nejmenší společně se svými maminkami.
“Patník sem, patník tam, kam se ještě podívám...”
Písničkou, kterou se nám představil hlavní hrdina, začalo úžasné představení o pejskovi a jeho hledání vhodného nájemníka do svého domu, ve kterém už nechtěl žít sám.
“Bláto ráda mám, tak jdu dál, bude legrace, zase na louce.” Veselá kachna ráda bláto, které po sobě ale neuklízí, se jako vhodný adept neukázala, tak musí pejsek hledat dál.
“Jsem šik a jsem krásná, to je věc jasná.” Kočička čistotná je, ale co naplat, když se z ní vyklubala falešnice falešná.
Králík je upřímný, ale hlučný, dupe jako slon. Myšáci, myši, jsou tuze tiší. Ale kousají, hryzají, na nic se neptají.
A co slušné blechy? “Já mám teplo v kožichu, rád vám ho dám, jste hodné, jste milé, tak pojďte dál.“ Vítá pejsek nové nájemníky. To ale netušil, jak ho hladové blechy dokáží potrápit a prosí o pomoc. “ Poslyšte moje vzdechy, strašně mě trápí blechy.”
Děti jsou vtaženy do děje, volají popleteného veterináře Zvěřinu, který hledá blechy i mezi diváky a rozhýbe tím všechny bránice v obecenstvu.
“Nájemník muší, nic nezničí, nic neporuší. Nedupe a nenosí špínu. My spolu ještě zažijeme psinu.”
Že se vystoupení líbilo všem, bylo víc než zřejmé, když děti na závěr volaly: “To ještě není konec!” Budeme věřit, že to opravdu není konec a už teď se těšíme na další návštěvu!
Foto: Alena Gavendová
Text: Alena Gavendová
Fotogalerie neobsahuje žádnou fotku.
