Jsme moc rádi, je to príma, přijelo divadlo Bublanina

Březnové středeční dopoledne jsme ve školce prožili pod taktovkou paní Barbory Dohnálkové a jejího manžela. Členové valašského divadla Bublanina k nám, jako vždy, zavítali s pásmem pohádek hraných s okouzlujícími, vlastnoručně vyrobenými maňásky a kulisami. . Plní očekávání tajíme dech a s nastraženýma ušima posloucháme, kamže se to dnes vydáme? Jako mávnutím kouzelného proutku se tentokrát přenášíme do světa Pohádek z kufru.

Byl jednou jeden mladý král, ten v téhle zemi panoval...

Do děje pohádky O šípkové Růžence nás vtáhla nejenom společná hra na orffovy nástroje, ale i podání pohádky samotné. Třetí, zlá a nepozvaná sudička nenabídla princezně trnovou růžičku, ale možnost naučit se přišít knoflík. I když se Růženka píchne o jehlu, všechno dobře dopadne,

... a my už máme za vrátky, konec téhle pohádky

Já jsem drak, je to tak, krásnější než černý mrak...

V druhém kufru byla schovaná pohádka O chytré princezně Marušce, která počítáním tak zmátla draka, že drak z království odletěl a už ho nikdo neviděl. A že ho škoda nebyla, pohádka dobře skončila.

Otevřením třetího kufru jsme se ocitli v dalším království, ve kterém princezna Kačenka trpěla nemocí vztekandou. Nebojácný Honza uzdravil princeznu a řek: “Já si Tě nevezmu! Nechci tady kralovat, budu raději cestovat.”

Čtvrtý, poslední a nejmenší kufřík, na jehož otevření jsme se moc těšili, byl pro nás velkou záhadou. Co se v něm může schovávat? Holčičí mašličky, klučičí věcičky, nebo malá myška hryzalka? Nebyl to žádný tvoreček, ale malinký zvoneček. S divadlem se loučíme, ale už teď se těšíme, na další jeho návštěvu, plnou pohádek a zpěvu.

Děkujeme.

Text a foto: Alena Gavendová