Berušky a zajíček jsou lyžaři, na sjezdovce zazáří...

Jeden z únorových týdnů byl pro 6 dětí ojedinělý. Byl to týden lyžařský! První ranní setkání bylo mrazivě slunečné. Ve vzduchu bylo cítit napětí a zároveň odhodlání poznat něco nového.

Usměvaví instruktoři, kteří se nás ujali hned po vystoupení z autobusu, byli od první chvíle zárukou pohody, ochoty a dobré nálady. Po přezutí do lyžáčků jsme se, pod označením Berušky, mohli vydat na svah. Krátká rozcvička od nás vyhnala mráz a hurá, jedeme na kopec. První jízda prozradila, kdo už má s lyžováním zkušenosti. Že mezi námi byli i úplní začátečníci, oko laika nepoznalo. Zato intruktorům neunikl zkušený lyžař, kterého okamžitě přiřadili do skupiny zdatných Zajíčků, kteří od prvního dne jezdili na velkém vleku. S přehledem sjížděli největší sjezdovku.

Druhý den sluníčko zůstalo za mraky. Nic to ovšem neměnilo na radosti z lyžování a užívání si jízd už na velkém vleku. Instruktoři pochvalami nešetřili. Jedna z nich: “ To se hned tak nevidí, aby už od druhého dne děti jezdily na velkém vleku.... “ , děti povzbudila tak, že učení jízdy na lyžích se jim stalo přirozeným pohybem a občasný pád je neodradil. Právě naopak je naučil zase něčemu novému, postavit se. Jiskřičky nadšení v jejich očích byly jako třpytivé vločky padající, ten den, z nebe.

Třetí den, jak všichni víme, bývá krizový. Hlava vstřebává nepřeberné množství nových informací, únava bije na poplach a odpočinek se hlásí o slovo. Občasné slzičky jsou ale zažehnány v momentě, kdy se dostaneme na velkou hromadu sněhu. Tak obrovskou skluzavku si nikde jinde neužijeme, tak hurá na ni! Krize je zažehnána a lyže nás zase baví!

Úsměv se nám vrátil. Únavu vystřídalo zdravé sebevědomí, a tak si i čtvrtý den užíváme pod taktovkou smíchu a celkové pohody. Ta panuje i v šatně. Svačinka v nás vždycky zmizne jako mávnutím kouzelného proutku a zbývá tak čas na výměnu pocitů. Můžu vám říct, že to jsou jedny z nejkrásnějších okamžiků, když přirozenost dětem vlastní má zelenou.

Nastal den D. Od rána jiný než předchozí. Poslední den kurzu a zároveň první lyžařské závody za účasti nejmilejších a největších fanoušků. Nervozitu z očekávání příjezdu členů rodin nám rozptylovala nejenom hudba, která se linula po celém svahu, ale i maskot lyžařské školy Razulák. Ten některé děti povzbudil, u jiných naopak vyvolal obavy a slzičky.

Všechny emoce jsou přirozené a jsou naší součástí. Přijímáme je a díky nim se i posunujeme dál, což jsme na svahu pak mohli i na vlastní oči vidět. Závod ve slalomu byl jedinečný. Nejenom sluníčko, ale i organizátoři, komentátor, rodiny, instruktoři. Ti všichni společně umožnili dětem užít si jeden z nezapomenutelných okamžiků.

Dáreček a památeční medaile s diplomem budou krásnou vzpomínkou na pět ojedinělých dnů strávených na svahu. Každé další lyžařské zážitky pak hezkou vzpomínkou na začátky učení s úžasnými instruktory. Tímto bych jim všem, za naši školku, chtěla poděkovat za nejenom profesionální přístup, ale i za osobní postoj plný ochoty, pochopení, trpělivosti a dobré nálady, se kterou nás celým kurzem provázeli. Děkujeme!

Sportu zdar!

Text: Alena Gavendová

Foto: Martina Borsíková, Alena Gavendová