Afrika ...

Jedno středeční dopoledne v půlce ledna pro nás bylo velmi naplňující.

Do naší školky zavítal pan Petr John, aby nám představil nové bubny a seznámil s dalšími, nejenom ručně vyráběnými hudebními nástroji, ale i s nástroji z daleké Afriky.

Na úvod si děti s panem Petrem povídaly o zvířátkách, jejichž kůže se na spoustu takových hudebních nástrojů používá jako výrobní materiál. Další, z neméně důležitých materiálů, je dřevo. Tři nové bubny, které jsou již součástí naší školky, jsme si nejenom osahali, ale i si na ně zahráli. Procvičili jsme si základy rytmického bubnování a můžu říct, že se zapojili opravdu všichni. Kdo zrovna neměl v ruce buben, tleskal, nebo pleskal na své tělo. Rytmus nás doslova pohltil a píseň Jsme jedno nekonečné slunce bylo nasnadě si do rytmu zazpívat.

Další nástroje, které jsme si mohli vyzkoušet, byly neméně zajímavé. Tubus, chrastidlo z kokosového ořechu, dešťová hůl, rolničky, dřevěná žába, kalimba... Některé jsme už měli příležitost poznat při dřívějších setkáních, jiné pro nás byly novinkou. Možnost si je osahat a zkusit si na ně zahrát byla pro všechny ohromující.

Úplnou novinkou byly nástroje africké. Na meditační bubínek a buben džembe si děti opět mohly zahrát. Vyjímkou byla hra na dižéridu, kterou děti nazvaly telefonem. Tu nám předvedl pan Petr, jelikož zvládnout tak velký hudební nástroj není vůbec jednoduché. Ze hry na dižéridu si ale užily vibrace, které chtěly vnímat pořád a pořád dokola. To už nám ale uběhl čas vyčleněný na toto setkání. Po relaxaci,kterou si některé děti užívaly v leže, jiné s meditačními hudebními nástroji, jsme si před odchodem na oběd ještě všichni společně zazpívali píseň na rozloučenou s přáním brzkého shledání.

Po obědě děti na lehátku čekalo ještě jedno překvapení, a to, když pan Petr svojí zvonkohrou rozezněl relaxační tóny, které jsou po dobrém obědě a před zaslouženým odpočinkem na lůžku tím nejlepším, co nás může potkat.

Hezké sny...

Napsala: Alena Gavendová

Foto: Alena Gavendová