Za dob našich babiček aneb jak se žilo v chalupě

Když se blížil Den maminek, zavzpomínali jsme s dětmi, jak se žilo v časech, kdy byly maminky našich maminek malé. Během pár dnů jsme život za starších časů dětem přiblížili i pomocí výstavy předmětů, které byly součástí života našich prarodičů a praprarodičů.

Dne 4. 5. 2021 k nám do školky zavítala milá starší dáma, která dětem a pedagogům připravila krásnou besedu o životě před mnoha lety, když byly babičky holčičky a dědečci kluci a nebyly mobilní telefony a tablety a supermarkety a …..další vymoženosti dnešní doby.

Představila dětem několik zajímavých předmětů – mlýnek na kávu, valchu, hmoždíř, suknici, mísu na kynutí těsta, dřevěnou misku a lžíci a plno zajímavých předmětů. Zahrála si s námi i známé Kolo, kolo mlýnské, Zlatou bránu a krásným povídáním nás s každou větou vtáhla dál a dál do minulosti. S píšťalkou jsme si i zazpívali, kávu milé paní vypravěčce na mlýnku namleli, na sušených švestkách a vlašském ořechu si pochutnali a nakonec jsme se učili, děti i učitelky, jak si lidé dříve sami barvili plátno.

Seznámili jsme se s několika technikami batikování a pro maminky jsme vyvazovanou kroužkovou batikou ozdobili prostírání. Maminky tyto vlastnoručně vyrobené dárky velmi potěšily. Mysleli jsme i na tatínky, kterým jsme ozdobili prostírání skládanou batikou, do kostky převázanou. Ti dárek dostali o něco později ke Dni otců. A protože nás batikování moc bavilo, rozhodli jsme se, že si o prázdninách ozdobíme trička.

Děti si po dobu několika týdnů, mohly z výstavy půjčovat různé předměty a zkoušet bubnovat na ročně vyrobený buben z kozí kůže nebo drtit koření, strouhat ořechy, přesívat mouku, mlít kávu, zapískat si na píšťale, řehtat řehtačkou...a povídali jsme si a povídali a povídali, jaké to asi bylo ještě dřív, když lidé jezdili na koni, vozili se v kočáře, holky nosily jen sukně, děti běhaly bosé, hračky měly vyřezané ze dřeva a ušité z látky, mléko měli od své kravičky, v mlýně si nechali umlít svou mouku a pekli domácí chléb. Povídali jsme si o časech kdy lidé měli k sobě blíž, pomáhali si, vstávali a chodili spát se slepicemi, žili v souznění s přírodou.

Na závěr české přísloví: „Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš“

Text a foto: Martina Borsíková Ďurinová, ředitelka MŠ