NESEME MY MORENU…ZIMO, ZIMO, TÁHNI PRYČ
S dětmi jsme se rozhodli vyhnat zimu z vesnice a přivolat jaro. Společně vyrobenou Morenou jsme za doprovodu lidových říkadel, básní a písní odnesli na školní zahradu a tentokrát ji se slovy Zimo, zimo, táhni pryč, nebo na tě vezmu bič, zatahám tě za pačesy, za ty hory, za ty lesy… spálili a vhodili do potoka. Vrátili jsme se tak k lidové tradici našich předků.
Za doprovodu básně Byla zima mezi náma, ale už je za horama, hu, hu, hu, jaro už je tu děti spokojeně vítali jaro JARO. S úsměvem na tváři vnímali teplo slunečních paprsků, nalezli v trávě první sedmikrásky. Naslouchali veselému zpěvu ptáků, kteří naši zahradu začali častěji navštěvovat díky krmítku, které jsme jim společně vyrobili a pan Machalec připevnil. Pravidelně ptáčkům zpěváčkům sypeme dobroty a pozorujeme je, na oplátku nás obdarovávají ptačími písněmi a radostným poletováním.
Vynášení Moreny je pohanský zvyk, který má svou tradici tak hlubokou, že sahá až do dob dávných. Je to zvyk, který zakončuje zimu, dodnes se traduje nejen na Moravě, ale také v jiných krajích.
Morena neboli Morana, Mařena, Morjana je bohyní smrti, vládne v zimních měsících, obnovuje přírodu tím, že ji uvrhne do zimního spánky a vše uspí pod sněhem. Na jaře bývá vynášena jako slaměná panna a házena do vody nebo pálena či zakopána do země . Po Zimě pak vládu nad světem přebírá Vesna, bohyně jara, života a radosti.
Po vynesení Moreny začíná vítání jara. Lidé si podle tradic uříznou narašené větvičky, ozdobí je barevnými stuhami a se zpěvem je pak odnesou domů. My si větvičky ve školce ozdobíme následující den, kdy se začneme učit jarní písně a tance. Jaro, Jaro, jaro už je tu, sníh se mění na sněženky, slunce sype z peněženky na zem plno zlatých dukátů...
Text a foto: Martina Borsíková Ďurinová, ředitelka MŠ
Fotogalerie neobsahuje žádnou fotku.